Dyslalie
Jedná se o nejčastěji se vyskytující poruchu řeči, při níž je narušena výslovnost jednotlivých hlásek nebo skupiny hlásek podle jazykových norem rodného jazyka.
Nutné je odlišit tzv. fyziologickou patlavost od dyslalie, kdy do určitého věku je přirozené, že dítě neříká správně všechny hlásky a má právo na jisté odchylky ve výslovnosti (viz Vývoj řeči). Začít s úpravou výslovnosti je v každém případě vhodné tehdy, objeví-li se nesprávný způsob výslovnosti některé hlásky – nejčastěji interdentální sykavky či velární R (tzv.“ráčkování“). V tomto případě se s postupem věku nesprávná výslovnost více a více fixuje, zřídka dojde ke spontánní úpravě.
Mezi hlavní příčiny vzniku dyslalie patří nesprávný mluvní vzor, vlivy prostředí, anomálie mluvních orgánů, poruchy sluchu, nedostatky ve fonematické diferenciaci a sluchové percepci, poruchy centrální nervové soustavy a motorická neobratnost.
I v tomto případě je vhodná včasná návštěva logopeda, který odhalí, zda se jedná o dyslalii.
Dysartrie
Dysartrie je motorická porucha řeči, jejíž příčinou je organické poškození centrální nervové soustavy – mohou to být vrozené vady, perinatální poškození nervového systému, dětská mozková obrna či různá neurologická onemocnění. Může to být vada vrozená nebo získaná kdykoli v průběhu života, např. úrazu hlavy, infekčního onemocnění atd.
Projevuje se v různé míře jako porucha artikulace, dýchání, tvorby hlasu, prozódie a nosní rezonance.
Terapie dysartrie je prováděna klinickým logopedem a foniatrem, prognóza je velmi individuální a je závislá zejména na charakteru příčiny dysartrie.